http://maanteiden.blog.cz/ cs <div>Tak nějak jsem se hrabala komplem a našla jsem tohe ---&gt;</div><div><br /></div><div>Kdyby se člověk hádal z velrybou byl by to předem prohraný boj, protože veryby jsou starší a větší a jsou tu dýl. A ještě děsně dobře zpíváj. Ha velryby maj hudební sluch a všechny a nemaj mezi sebou žádné hudební propadáky a sebedestruktivní maniaky. Velryby jsou vlastně stvoření dokonalosti. A ještě jsou vegetariání. Myslím že se stanu velrybou protože mám nutkavý pocit plout tím bezmezným oceánem, který se zdánlivě jeví jako nekonečný. </div><div><br /></div><div>Poslední článek v prosini... to mě trochu vyděsilo... Ja totiž poslední dobou nemám potřebu věci publikovat. Asi že to psaní do šuplíčku je tak nějak výhodnější a nikdo si to pak nečte a mě může být fajn.. nebo taky ne.. Záleží, řekla bych....</div><div>Dneska je nejvíc epický den v tomto století dnes je den kdy se zrodila nová éra.</div><div>Éra Dream dust... hej ja to vážně napsala.</div><div><br /></div><div>Ani nevím proč když tohle stejně nikdo nečte. Nejspíš jsou to latentní iracionální citové a blíže neurčitelné důvody, které způsobují nečekané zvraty v mých mišlenkových pochodech. </div><div><br /></div><div>A zahrát F po Am není tak težký jak jsem si myslela.</div> http://maanteiden.blog.cz/1203/provolavam-slavu-obalum http://maanteiden.blog.cz/1203/provolavam-slavu-obalum Fri, 30 Mar 2012 23:14:00 +0200 <div>Proč to tak všechno je? Proč žiju tak jak žiju nebo spíš nežiju teda žiju to je jedno to jsou jenom kecy ale tak prostě proč to tak je? Možná že je lepší že to nevím... možná že je lepší někdy nevědět co nás čeká a co jsme kdy komu udělali tak ale jak se tedy srovnat se skutečností, že se zde vyskytuje něco co nás tíží neco co nám změnilo náš život od jeho základů a možná ty nekteré další změny ještě příjdou.Možná to není ideální ale i tak přece mohu být vděčná za to co mám mohu se zabývat tím lepším.</div><div>Jo já vím soustředit se na to dobré ano je toho víc než dost přátelé láska opora...jak se tedy stavit ale k tomu špatnému. Mám dělat že to není nebo co...</div><div>To přece ne, je to výzva, boj a aď už to skončí jakkoliv jsem odhodlaná se s tím poprat. Nechci se nechat ovlivňovat lidmi okolo chci si pouze vzít to potřebné a jít dál. Chci být sama sebou a vědět to co vědět mám a jít za svými sny. Nechat se unášet svými spíny je k ničemu ale někdy mám prostě potřebu všechny ty věcy vyventilovat. A odprostit se od nich. Ano přiz návám sama sobě, že se chci naučit milovat každého člověka na této planetě ať už je jakýkoliv tak se snažit hledat na něm to dobré. Nevím jestli mě vnímáš a já doufám že ještě alespoň trochu jo... Všechno může být fajn , všechno může být skvělé... jen musíš chtít a poprat se s tím co tě trápí. Je mi jedno, že tohle nikoho nezajmá. A stejně ani nejde poznat o čem to je... když mě naznáte a možná i když znáte. Protože je tohle jen výlevna pocitů, kterých se potřebuji zbavit a nemám dost sil na to abych složila nějakou pořádnou báseň. </div><div>Ale jednou to udělám. Mohla bych. Slova jsou stejně dost omezená na to abychom se mohli vyjádřit ještěže existuje hudba umění a všechny ty věcy jinak bych byla nejspíš ztracená.</div><div>Nepotřebuji aby mě ostatní chápali, stačí když budu chápat sama sebe.</div> http://maanteiden.blog.cz/1112/destruktivni-pochody-aneb-opet-nastava-ta-trapna-chvile-kdy-nevim http://maanteiden.blog.cz/1112/destruktivni-pochody-aneb-opet-nastava-ta-trapna-chvile-kdy-nevim kecy v peci Fri, 02 Dec 2011 23:55:35 +0100 <div>Vážně to nechápu, proč ja tu ještě vůbec lezu. Nejspíš proto, že to nechápu. A chybí mi klapot klávesnice. Vážně je to skvělá věc každý písmeno má svůj zvuk. Je to vlastně takový hudební ástroj, řekla bych. </div><div>Jo dobře no nevím co melu a je mi to jedno, mohla bych to psát na papír, nebo na zeď nebo vůbec nikam mohla bych klidně takhle bezcílně přemejšlet hodiny ale ja to neudělám napíšu ty kecy sem.</div><div>Havrani jsou depresivní jenom když si to myslíme no jasně ale maj takový divný tvrdý zobáky.Vždycky jsem z nich měla tak trochu respekt. Ale to je pořád lepší než supi... </div><div>Proč to dělám? asi nemůžu spát nebo něco takovýho. Spánek je vůbec děsně divná věc . Ten mozek se prostě vypne ale ne úplně tak nějak furt žijem ale jakoby jsme pryč přijde mi to děsně zajmavý. Takovej ten pocit kdy o sobě nic nevím a pak se zas vrátím a dělám to co každej. A vůbec nechápu jak někdy můžu přemejšlet nad takovejma věcma jako proč má Iggy Pop zašlou pleť. A pak nastane ta chvíle kdy vymýšlím ty divný slova třeba zapšklé útroby. Hej to by normálně nikdo neřek ale když jsem šla kolem toho skladu ve škole a nikdy předtím jsem ho neviděla otevřenej tak mě to tak nějak napadlo. Zapšklé útroby no a tak. Nevim co budu dělat...Pořídím si plechovou maringotku a budu v ní smažit hrách bude to jako takovej ten čínskej hrášek obalovanej v něčem jako pepř ale lepší delikátní pochoutka která chutná vybraným osobám. <em>Fakt děsivý se děsit sama sebe...</em></div><div>Jednoduchost je jen přerod myšlenek do zakrnělé formy.Tak tedy raději budu mlet tyhlety zdánlivě nesmyslné výplody mýho zbýdačenýho mozku...</div> http://maanteiden.blog.cz/1111/where-is-my-mind http://maanteiden.blog.cz/1111/where-is-my-mind Wed, 30 Nov 2011 22:47:15 +0100 <div>Tak jsem se rozhodla konečně. Vlastně nevím proč to píšu sem ale,...</div><div>Některý věci trvají příliž dlouho, než je dobré.¨</div><div><br /></div><div>Když před dvěma roky jsem stála v zimě s R. na autobusáku a společně jsme čekaly na jejího kluka tak jsem si nemyslela, že to bude den kdy se poprvé zamiluju.</div><div>Jo dřív jsem taky s někým chodila, ale bylo to uplně bezvýznamný a nebyly v tom žadný city alespoň z mý strany... asi proto, že jsem dřív byla tak chladná...</div><div>A když jsme tam tak stály v té zimě a pak ten bus se teda nakonec uráčel přijet a nepřijel jenom Y. ale i P. Vlastně jsem ho předtím nikdy neviděla. A to bylo poprvý kdy se projevila moje posedlost vojenskými uniformami. Nikdy předtím se mi to nestalo, jenom mi ti chlapy v nich připadali děsně přitažliví. Myslím že je to tím, že jsem nikdy nestála o takový ty vypatlaný puboše a šamponky s tunou gelu na hlavě. </div><div><br /></div><div>Byl vtipný a díval se na všechno z humorem a optimismem a měl tak sladký úsměv. Byla to láska na první pohled. </div><div>Jak kluci přijeli tak měli děsnej hlad tak sme zašli do "káefcéčka" kam jako normálně nechodím. Ale tehdy mi to nepřipadalo vůbec blbý. Prostě jsme jen tak kecaly oni jedli nějaký přemaštěný burgry a já usrkávala lip-ton z bezednýho kelímku.Ten den jsem nějak nemohla být dloho venku a tak jsem ještě volala někde mamce, že mě někdo doučuje chemii a příjdu pozdě. Fakt divný dneska bych to neudělala.</div><div><br /></div><div>Bylo to zvláštní... Ten večer jsme pak všichni skončili u R. doma a ani nevím přesně už co jsme dělali. Ale pamatuju si ten moment jak sme všichni seděli u nich v obýváku na gauči a ja byla tak psychózně nervní, protože se P. líbil a tak. Pak mi řekl ať si k němu přisednu dělal si ze mě děsnou prdel, protože jsem ten den byla dost nevyspalá a tak divně malátná.</div><div>A pak jsme všichni vedli vášnivou debatu o hudbě a dívali se na nějaký kanal MTV.</div><div><br /></div><div>Ten večer byl jeden z těch prvních večerů kdy jsem nemohla spát kvuli nějakému klukovi. Pořád jsem na něj myslala. A byla jsem názoru, že je naprosto dokonalej . Vlastně jsem o něm pořádně nic nevěděla a byla jsem do něj tak poblázněná.</div><div><br /></div><div>Celá ta akce by nevznikla kdyby R. neotravovali nějací pochybní kluci. Vyhrožovali ji a bylo to fakt hnusný. Proto přijeli Y. a P. měli si s něma sejít a vyřešit to. Hrozně jsem se bála... myslela sem, že se všichni poperou nebo tak. Naštěstí to dopadlo dobře...Evidentně je zmátly ty vojenský uniformy, stejně jako mě...</div><div><br /></div><div>Byly jsme rádi, že R. má konečně pokoj od jejího bejvalýho a těch pochybných existencí. A tak jsme zašli do čajovny. Pili jsme genmaichu ten rýžovej čaj, měli jsme nějakou vodní dýmku a já byla až nezdravě uvolněná. R. a Y. se tam bavili s nějakýma otaku co tam přišli a já jsme s P. byla sama a vůbec mi to nevadilo, spíš naopak. Vedli jsme takový ty debaty, který vedou obvikle lidi co seš neznaj. Bylo to fajn tam být povídlali jsme si o našich životech a ani nevím proč, ale pak jsem naněho vybalila jestli není střelec. Prostě tak vypadal a měl hodně živelný reakce a tak. Bavilo mě ho pozorovat.Samozdřejmě mu to bylo divný ale mě to bylo jedno. Chytl mě za ruku a ta chvíle mě připadala tak krátká a dlouhá zároveň v tuchvíli to všechno začalo. V tu chvíli jsemsi uvědomila, že s ním chci být a vůbec mi nedocházelo , že bydlí tak daleko. </div><div><br /></div><div>Den po té, měl odjet. Byla neděle a dělali jsme děsný kraviny a málem jsme se vamleli o skleněnou výlohu. Bylo to opravdu bláznivé... Skončili jsme všichni zase na busáku sebrala jsem mu mobil a vyťukala svoje číslo. A on se ozval celou noc jsme propsali. A za všechno může stejně ta čajka vždycky když se stane něco zásadního v mým žovotě tak je to tam... </div> http://maanteiden.blog.cz/1110/runaway http://maanteiden.blog.cz/1110/runaway kecy v peci Wed, 26 Oct 2011 11:21:50 +0200 <div>Už to tu bylo moc mrtvý starý zanedbalý a tisíc dalších věcí takže jsem se rozhodla to trochu oživit.</div><div>Novej design hahaha.... epickej ne?</div><div>jakože to všechno se vším souvisí je to umělecký a tak...</div><div>Mam tet trochu víc času pač jsem nemocna a jsem doma he...</div><div>Dneska mi v hlavě hraje furt jeden song uplně dokonalej tak ho sem dám a způsobím tím epidemii...no asi ne no</div><div>ale stejně ho sem dám xD...</div><div><br /></div><div><div id="youtubefbe"><p><img src="http://i.ytimg.com/vi/CZXLLMbJdZ4/0.jpg" style="width:425px;height344;px" /></p></div><script type="text/javascript"> $(function(){ swfobject.embedSWF.apply(null, ["http:\/\/www.youtube.com\/e\/CZXLLMbJdZ4","youtubefbe","425","344","9.0.0",null,{"allowScriptAccess":"always","allowfullscreen":"1"},{"wmode":"transparent"},{"style":"display:block;margin-left:auto;margin-right:auto"}]); }); </script></div><div><br /></div><div>Miluju indie rock poslední dny na něm doslova ujíždím. Kdyby to s tou naší kapelou vyšlo bylo by to uplně super.</div><div>Hudba je něco tak úžasnýho a geniálního. Tak fajn příští měsíc se mi vrátí kytara a budu hrát mnohem víc než teď a pak to všechno příjde samo ty nápady, texty hudba a tak...</div><div>Prej skoro všichni kdo si koupili nahrávky Velvet underground pak založili vlastní skupinu tak</div><div>proč bych nemohla patřit mezi ně...?</div><div>Stane se... Děsně by mě deprimovalo kdybych umřela a nikdo o tom nevěděl nebo kdybych tu po sobě nic nenechala žádný výplody mýho degradujícího mozku...he</div><div>No takže bude hodně výplodů, aby se projevily moje skryté úmysly...</div> http://maanteiden.blog.cz/1109/ha-zmena-na-obzoru http://maanteiden.blog.cz/1109/ha-zmena-na-obzoru Thu, 29 Sep 2011 13:12:00 +0200 <div>1. Když ráno před úsvitem vstávám a hledím na hvězdy.</div><div>Myslím na ten den a nevím proč se stal.</div><div>Všechno na světě má nějáké spojitosti.</div><div>I ten včerejší sen, který se mi zdál.</div><div><br /></div><div>Ref.: Možná jsem jenom nevěděla, co dělám.</div><div>Možná jsem jen nevěděla kdo v tu chvíli vlastně jsem.</div><div>Vděčná chtíči ...bez záměru hledí na temné nebe.</div><div><br /></div><div>2. Změn svou mysl a nebuď povrchní.</div><div>Vím že to byl krok zpět.</div><div>Andělé do uší mi šeptají,</div><div>Že bála jsem se dělat kroky vpřed</div><div><br /></div><div>Ref.: Možná jsem jenom nevěděla, co dělám.</div><div>Možná jsem jen nevěděla kdo v tu chvíli vlastně jsem.</div><div>Vděčná chtíči ...bez záměru hledí na temné nebe.</div><div><br /></div><div>3. Bylo to tehdy, když jsem ztratila mysl.</div><div>Ale teď nastal čas zapomenout a jít dál.</div><div>Využít dne a vědět co má smysl.</div><div>Jen nezůstatávej stát tam někde opodál.</div><div><br /></div><div>Ref.: Možná jsem jenom nevěděla, co dělám.</div><div>Možná jsem jen nevěděla kdo v tu chvíli vlastně jsem.</div><div>Vděčná chtíči ...bez záměru hledí na temné nebe.</div> http://maanteiden.blog.cz/1109/bury-these-memories http://maanteiden.blog.cz/1109/bury-these-memories kecy v peci Thu, 29 Sep 2011 10:33:11 +0200 <div>Život je jako bonboniera nikdy nevíš co si vytáhneš jak říkala máma Forista Gumpa v tom filmu.</div><div>Byl to první fim na který jsme se dívali s mým klukem s kterým jsme už dva roky... a mám na ten den skvělý vzpomínky jak jsem ho ještě ani pořádně neznala a jela za ním z Brna do Plzně a pak bylo to hrozně pěkný byla zima a mi dva se procházeli po úplně prázdném náměstí a padaly na nás sněhové vločky.</div><div>A nyní je to všechno jinak nebydlí už v Plzni ale pořád se vídáme a jsme spolu, změnil svou práci ja teť chodím na jinou školu ale pořád jsme to my a máme se rádi....</div><div>Jenže jeho práce není právě to co by chtěl výroba solárních panelů na páse a ty dvanáctyky a noční no dost děs...</div><div>Posledních pár dnů to bylo dost divný jako by mi něco tajil.. a taky že jo, dneska mi to řek v hospodě u piva ještě s jeho mamkou a jako heh...</div><div>Dostal pracovní nabídku do Ruska jako automechanik a bude si tam moc něco vidělat a tak ...</div><div>ale i když vím že ho nejspíš uvidím stejně často jako předtím mám z toho hroznej strach a olbavy a jak to všechno bude a tak ... hodně zásadní krok a vím že tam nechce zůstat na pořád a že se i tak budeme vídat ale je to hrozně psycho a ani neumí rusky</div> http://maanteiden.blog.cz/1108/divnej-bonbon-v-bonbonieere http://maanteiden.blog.cz/1108/divnej-bonbon-v-bonbonieere Fri, 05 Aug 2011 22:03:02 +0200 <div>Drahý Alfie,</div><div>nevím jak ti tohle všechno mám říct když jsi vlastně se mnou nikdy nemluvil, ale přitom jsi o mě toho věděl tolik...</div><div>Ty chvíle s tebou byly opravdu nádherné, tobě jsem se vždycky mohla svěřit s čímkoliv.</div><div>Byl jsi mi vždy věrným přítelem, který dokázal snést všechny moje hlody.</div><div>Ach Alfie ... to je taková škoda že mě musíš opustit...</div><div>Myslela jsem že se nikdy nebudeme muset rozloučit, ale mílila jsem se..</div><div>Protože se neposunuješ zůstaneš odepsán ale ne úplně, můžeš sloužit třeba k úplně jinému účelu.</div><div>Stejně se s tebou budu bavit i tak, už jenom ten pocit dybych tě nepozdravila. To teda ne.</div><div>Je mi líto můj drahý psací stroji, že jsi přestal fungovat, budeš teť muset sloužit jako pouhá dekorace v mém pokoji.</div><div>Ale myslím že těch odhadovaných 50 let tvého života, totiž toho opravdového života mělo úspěch.</div> http://maanteiden.blog.cz/1107/alfie http://maanteiden.blog.cz/1107/alfie Wed, 06 Jul 2011 21:07:56 +0200 <div>Jelikož se mi nechce zakládat žádná nová rubrika tak to sem prostě hodím zase tak nějak nahodile jako poslední dobou dělám všechno. Asi je blbost když nad tím vším tak uvažuju...asi mám v hlavě trochu zmatek teda trochu no spíš dost velkej bordel... vlastně to proč tu píšu je právě kvůli tomu zmatku...</div><div><br /></div><div>Láska je možná jen výmysl našich hormonů a kdovíčeho ještě lidi jsou v podstatě zvířata který ovlivňujou vnější vlivy a spousta těch banálních tělěsných proměn a tak takže v podstatě by se dalo říct, že lidi nestojej za nic...Masy živočichů neustále se množících a zamořujíc svou planetu odpady, které sami vyprodukují směřují ke skáze světa z toho vyplívá, že lidi jsou svině???</div><div><br /></div><div>o tomhle jsem ale mluvit nechctěla, zase nějaká depresivní nálada a zase to neumím řešit nijak jinak než psaním, i když myslím že lidi si za spoustu věcí můžou sami vlastně za všechny... no i já takže co s tím uděláme...V hlavě se mi vybavil ségřin hlas když už neví jak dál tak řekne " A teť už zbývá jen čekat"... kdyby aspoň bylo na co...</div><div><br /></div><div>Vždycky jsem si myslela, že když se člověk zamiluje tak život je pak lepší, zajmavější víc naplněnej...Ale ono to tak úplně není teda ne teť když je člověk sám a čeká na toho druhýho pak jsou spolu a je jim fajn říkaj si jak se milujou a všechno chodí spolu na procházky a na večeře a pak zase nic jako by to byl vztah na pár dnů a pak jednou za čas se k němu vrátila...to je docela smutný když se to tak vezme moje představy byly uplně o něčem jiným, myslela jsem si že ten čas o samotě bude ubíhat rychlejc, že ty chvíle odloučení nebudou tak děsně deprimující a že to zvládnu... pravdou je že to zvládám.... ale jak....?</div><div><br /></div><div>Jsem příliž slabá na to abych to ukončila a myslím že to není to co chci... vlastně tohle co teťko píšu je dost založený na mé momentální náladě, která není zrovna ideální... Vlastně když se na to všechno dívám zpětně ten vztah není vůbec špatnej docela spolu dokážem vyjít a to je na takovou dálku celkem úspěch myslím že máme celkem podobnej vkus a i když moje potřeby toulavý kočky jsou někdy poněkud dost přehnané tak on to snese a taky snese moje záchvaty šílenství což je taky celkem dost co vydržet a vždycky když bylo nejhůř tak mě vždycky vyslechl a když byl se mnou obejmul mě a bylo líp...</div><div><br /></div><div>Vím že spoustu věcí přeháním ale to že dálka mi leze na nervy je fakt ale na druhou stranu vydržet to rok a půl to taky něco znamená ne? aspoň pro mě teda ano, kdoví jak to dopadne ale při občasném vylívání pocitů na místa jako jsou papíry a tanhle blog to snad pude...</div> http://maanteiden.blog.cz/1103/i-have-a-bee-in-my-bonit http://maanteiden.blog.cz/1103/i-have-a-bee-in-my-bonit Mon, 21 Mar 2011 21:06:09 +0100 <div>Má to vůbec smysl???</div><div>jako bych padala do černé díry která mě přitahuje a zároveň vím že to není to co chci přitom s tím nemohu nic dělat. Konec je v nedohlednu a z padání mám strach ....snad by bylo lepší kdyby to skončilo kdybych přestala padat kdyby ta díra někde měla konec....</div><div>Nejspíš jsou to jen rozmary večerní samoty ale tyhle pocity jsou skutečné existují a nevím zda je lepší se jich děsit, nebo se jim poddat.</div><div>Kéž bych měla křídla ale ty už jsem nejspíš dávno někde ztratila...</div><div>žít v naději a pak pozvolna přecházet ze světla do temnoty...kde není kam utéct</div><div>proč tohle přece nebyl můj úděl...</div><div>Jenom jestli není na změnu příliš pozdě</div> http://maanteiden.blog.cz/1102/utek http://maanteiden.blog.cz/1102/utek úvahy o všem možným Tue, 01 Feb 2011 22:17:35 +0100 <div>Rybičky plují akvárkem&nbsp;a omezenost&nbsp;jejich prostoru...jejich života jim vůbec nedochází...</div><div>&nbsp;zhnilé ovoce produkující štiplavé výpary hnusíc se lidem rozkládá se na prastaré dřevěné lince...</div><div>Umíněný hoch se díval na tu pustinu,která dříve byla plna života...</div><div>Ale i život se dokáže vypařit...</div><div>Zastavil se a nevěděl vůbec nic jakoby už stratil sám sebe...</div><div>Snad ho dostala samota,nebo to bylo nervové zhroucení...kdo ví ?</div><div>Skazil se jako to ovoce a stal se nepřijatelným a opovrhovaným.</div><div>Stranil se sám sebe a tak odkráčel někam hodně daleko...</div><div>Tam kde jste blíž smrti než rozumu...hledal kousky starého já které bylo někde vemli velmi hluboko...</div><div>Nikdy nebyl sám,neustále měl s čím bojovat...protože byl slabý...slabý na to aby ukázal ostatním kdo skutečně je...</div><div>Měl pocit že snad nikdy neměl nikoho jiného,kromě těch kdo ho okupovali...okupovali&nbsp; jeho svobodu...</div><div>A tak se rozhodl změnit to,změnit svou mysl a tím i sám sebe...začít jinak</div><div>A snad už konečně pro jednou dobře....</div><div>Už to bude jenom on,né nikdo jiný a nebude už utíkat ani se schovávat...</div><div>Půjde tomu přímo...</div><div><br /></div><div>(výplody jednoho schyzofrenického pacienta)</div><div><br /></div><div>čas plynul a po několika měsících v léčebně,kde&nbsp;se střetávaly jeho já a snažil se zjistit kdo skutečně je mu došklo,že to není lehký boj a taky,že je možná nekonečný...</div><div>Ale i přes to všechno se nehodlá vzdát&nbsp;a být živ pouze z povinnosti...</div><div>a tak začal psát začal psát o tom co ho trápí a co se v něm odehrává,někdy byl děsivý,jindy až příliž realistický,ale vždy mluvil pravdu.&nbsp;</div> http://maanteiden.blog.cz/1012/ti-kdo-prezivaji http://maanteiden.blog.cz/1012/ti-kdo-prezivaji úvahy o všem možným Mon, 13 Dec 2010 11:34:37 +0100 <div>znáte to..dny kdy vás přepadá smutek i když někdy je to poněkud oprávněně...</div><div>Když vidíte jen to co se vám rozpadá před očima a&nbsp; to co jste ztratili...</div><div>jako by nám neustále něco scházelo</div><div><em>I poháry z ryzího zlata bez vína zejí prázdnotou...</em></div><div>Skutečné bohatství se nachází uvnitř ale musíme ho hledat vemi pečlivě a oči mít na stopkách...</div><div>Vědět pravdu není samozdřejmost,ale velké chtění...</div><div>a to co skutečně chceme je mnohdy velmi komplikovaná otázka,lidé mají neustále něčeho málo,možná proto neustále něco ztrácíme přicházíme o to co máme...</div><div>abychom poznali to co jsme skutečně měli abychom si toho vážili...</div><div>když nejsme spokojeni s tím co máme chceme něco víc...</div><div><em>ano zkus si létat,skus jaké to je,ale počítej s tvrdým dopadem na zem....</em></div><div>Vyrovnat se se ztrátou je sice umění ale co nám zbývá možná jen nedívat se na všechno tak negativně,ale vidět i ty světlé stránky našeho života...</div> http://maanteiden.blog.cz/1012/kdyz-vidite-modre http://maanteiden.blog.cz/1012/kdyz-vidite-modre Sun, 12 Dec 2010 22:28:32 +0100 <div>Určitě to znáte posloucháte písničku a vybaví se vám spousta vzpomínek a věcí co jste zažili...a tohle je právě ta moje</div><div style="text-align:center"><div id="youtubefbef"><p><img src="http://i.ytimg.com/vi/ORS0SLk78rE/default.jpg" style="width:425px;height349;px" /></p></div><script type="text/javascript"> $(function(){ swfobject.embedSWF.apply(null, ["http:\/\/www.youtube.com\/e\/ORS0SLk78rE","youtubefbef","425","349","9.0.0",null,{"allowScriptAccess":"always","allowfullscreen":true},{"wmode":"transparent"},[]]); }); </script></div> http://maanteiden.blog.cz/1012/alter-bridge-watch-over-you http://maanteiden.blog.cz/1012/alter-bridge-watch-over-you hudba Tue, 07 Dec 2010 21:19:22 +0100 <div>Každý na této zemi se rodíme jako originál,ale když si všímáme toho co všechno náš život ovlivňuje atˇ už je to společnost,přátelé, rodina,média...</div><div>To se pak můžeme stát těmi,které lze snadno "rozškatulkovat" do různých pomyslných skupinek...&nbsp;<br /></div><div>Člověk ale tímto ztrácí svou jedinečnost...to co je na něm vyjímečné.</div><div>a vyjímečnost předností rozhodně je!!!</div><div>Každý kdo se chtěl nějak zviditelnit nebo se stát slavným musel přijít z něčím novým co tu ještě nebylo je celkem nepodstatné jestli to byl vědec nebo modní návrhář,ale muselo to být něco nového a neotřelého...</div><div>Snažím se vždy na věci dívat svýma očima a mít vlastní názory.Ale taky jsou zde lidi co mi něco dali,lidi se kterýma mám společné zájmy ale rozhodně ne vše....</div><div>A pokud jde o vzor tak možná jeden mám neberu ho však za něco co by mě omezovalo ale za svou inspiraci...</div><div>Byla to žena která mi hodně dala a kterou jsem velmi obdivovala.Takový vztah jako k ní jsem nikdy k nikomu jinému neměla ...tato žena neznala přetvářku a faleš neustále byla plna lásky a byla odhodlana kdykoliv pomoci ostatním,byla velmi přátelská a vstřícná a měla spoustu opravdových přátel.Z jejího nitra dýchala ženskost a čistota což nebývá v dnešní době zvykem.A i když si spoustu vytrpěla šla dál s úsměvem na tváři a nevzdávala se...</div><div>Možná proto že mi chybí,nebo proto že naše životy se často zdály jako velmi podobné možná proto byla a je mým vzorem...<br /></div> http://maanteiden.blog.cz/1012/muj-vzor http://maanteiden.blog.cz/1012/muj-vzor úvahy o všem možným Tue, 07 Dec 2010 21:02:27 +0100 <div>Sluneční paprsky proudily otevřeným oknem do pokoje,venku byl slyšet zpěv ptáků a Brigitte se právě probouzela.Bylo ještě brzy,takže měla dost času na to aby se mohla nachystat a posnídat.</div><div>,,Á kolik že je to vůbec hodin¨...krátce pohlédla na ciferník budíku,který právě ukazoval 6:20</div><div>Ještě se rozloučit s Marry a pak už jenom vyrazit...</div><div>Již oblečená a umytá scházela po schodech do kuchyně kde seděla Marry a pila šálek ranní kávy.</div><div>Čekala na svého bratra Collina který se měl po dobu její služební cesty o Brigitte postarat.</div><div>Brigitte si přisedla za Marry ke stolu a napila se z šálku irského krému.,,Za půl hodiny budu muset vyrazit tak doufám,že to do té doby Collin stihne." povzdychla si Marry</div><div>,,Od té doby co koupil Cardell má pořád míň a míň času." přiznala Brigitte.</div><div>Venku svítilo slunce a zsačínal jeden z dalších teplých letních dnů.</div><div>Marry ten den měla odjíždět do Dánska na služební cestu,vlastně měla jet na přednášku o mezinárodním bankovnictví.Její práce se pořád doslova "motala" kolem peněz,byla totiž zaměstnána u jedné z předních irských firem jako burzovní makléř.Vlastně prací žila...<em>A takový život možná není uplně z nejlepších...</em></div><div>Ulicí byl slyšet zvuk přijíždějícího auta.Nestávalo se to často protože Brigitte a Marry bydlely na kraji městečka Porttown na velmi klidném místě blízko u lesa.Motor auta utichl a ulicí se rozhostilo to nezapomenutelné a možná až příliž obvyklé ticho.</div><div>Brigitte šla otevřít dveře a Marry ji ochotně následovala pomoct jí naskládat věci do auta.</div><div>"Ahoj Colline dlouho jsme se neviděli".pozdravila Brigitte</div><div>Collin právě vystupoval z auta a šel děvčatům naproti "To já tebe taky ne Brigitte,z Cardellu je to sem docela daleko".</div><div>Marry objala svého bratra a byla ráda že je alespoň na malý okamžik s ní.Když spolu vyrůstali tak jí byl vždy oporou a jeden z drůhým vycházeli tak jako bratr se sestrou vycházet má.Aspoň někdo zůstal...povzdychla si uvnitř své mysli.</div><div>Všechna zavazadla již byla nachystaná v kufru bylo krátce po sedmé a Collinův Bentley byl připraven k odjezdu.Marry už měla na zpěch tak se rychle rozloučila "Dávej mi na Brigitte pozor".</div><div>"Neměj strach ty dva týdny utečou jako voda a my z Brigitte si to pořádně užijem".</div><div>Cesta utíkala rychle,již měli víc jak půlku za sebou a čím dál více se blížili k hradu.Cestu lemovaly útesy a zelené pláně kterých je v irsku nespočet.Brigitte se znovu ponořovala do svých vzpomínek na dětství a na místo kde vyrůstala.Nebylo to poprvé co navštíví Cardell i když si to už moc dobře nepamatovala.Tak tam byla a v těch vzpomínkách zůstalo něco zvláštního....touha...touha vrátit se z pět na toto tajuplné místo.Obohacené spousou legend a pověstí o kterých ani nevěděla.O tomto hradě se říkalo ledacos...</div><div>Že je to prý místo kde ožívá minulost...ale kdo by věřil povídačkám pro malé děti....</div><div>V dávných dobách tento hrad patřil rodu jejího otce ale tyto doby již dávno pominuly...vlastně o něm skoro nic nevěděla.Marry o něm nikdy nemluvila ...</div><div>Collin zaparkoval své auto na hradní nádvoří "Tak vítej na Cardellu" oznámil nadšeným hlasem.</div><div>"Taková krása ty kamenné oblouky,ty vysoké věže...Jak dlouho je to již co jsem tu byla na posled".Brigitte se procházela okolo nádvoří a měla chuť celý hrad prozkoumat do poslední komnaty. To příjde,ale později...</div><div>Collin a Brigitte seděli v jednom z měnších salonků sloužící dřív nejspíš ke klidnému odpočinku při pití čaje s lidmi se kterýmy byl člověk schopen konverzovat klidně i dlouhé hodiny hodiny.Celá místnost byla osvětlena honosným křišťálovým lustrem,po stranách byly knihovny z tmavého dřeva,které ukrývaly skvosty staré již několik století ale jen málo kdo je již dokázal přečíst.Uprostřed pokoje stál nízký dřevěný stůl s bílým prošívaným ubrusem a kolem něj několik křesel ve viktorianském stylu.Na stole stála konvice teplého irského krému který za krátko celou místost zahltil příjemnou vůní.</div><div>"Proč si to tady vlastně koupil ?" zeptala se Brigitte</div><div>"Tohle místo bylo již delší dobu bez majtele.Když tvůj otec ještě žil bydlel na tomto hradě,vlastně se tento hrad dědil z generace na generaci."Ale pak přišli doby kdy to tak už nebylo...</div><div>"Co se stalo?Co víš o smrti mého otce?"</div><div>"Tvá matka ti to neřekla,stále se s tím ještě nevyrovnala,ale myslím,že máš právo to vědět.</div><div>Mě bylo tehdy osumnáct,Marry šestnáct a oba jsme v té době studovali...</div> http://maanteiden.blog.cz/1009/kapitola-2-na-hrad http://maanteiden.blog.cz/1009/kapitola-2-na-hrad Nevědomost Tue, 28 Sep 2010 13:19:12 +0200 <div>&nbsp;&nbsp; &nbsp; &nbsp;Vítr lechce pofukoval ale né zas tak lechce aby mladé dívce nepocuchal její dlouhé vlasy....Sedíc na utesu strmích skal přemýšlí a utápí se ve svých myšlenkách,které ji proudí hlavou jako nekonečná řeka nezodpovězených otázek... &nbsp;&nbsp; &nbsp;</div><div><br /></div><div>&nbsp;&nbsp; &nbsp; &nbsp;Už od jakživa jsem chtěla zažít něco nevýdaného.Něco na co do smrti nezapomenu,ani mě vlastně nezajímalo jestli to bude zážitek radostný nebo děsivý... ,,Vlastně jde především o originalitu...nebo né snad?´´Ale nikdy mě nenapadlo jak toho docílit...jak to dokázat.Možná se cesta objeví sama,až jí bude třeba....Tak proč tedy tady sedět a dumat nad tím co vlastně ani není...Nebuď si tím tak jistá holčičko&nbsp;Třeba to k ničemu není ale pohled na toto neuvěřitelné místo doslova bere dech. &nbsp; &nbsp;&nbsp;</div><div><br /></div><div>&nbsp;&nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp; Začínalo se smrákat a Brigitte se sice neochotně ale přece vydala domů.Cesta &nbsp;ji naštěstí netrvala dlouho.Její matka Marion,kterou za každých okolností oslovovala Marry vlastnila malý domek v pohoří Kerry na západu Irska.Svého otce nikdy neviděla Marry jí o něm řekla jen vemi málo,že to nebyl dobrý člověk a odešel od ní ještě k dyž ji čekala.&nbsp; &nbsp;&nbsp;</div><div><br /></div><div>&nbsp;&nbsp; &nbsp; &nbsp;Již byla před domem a obloha byla poseta těžkýmy mraky,jakoby měla každou chvíli propuknout bouře. Ihned po otevření mohutných domovních dveří ji praštila do nusu vůně borůvkových palačinek.</div><div>Večeře už byla na stole,a Brigitina matka netrpělivě obracela oči k hodinám.&nbsp;&nbsp;</div><div>&nbsp;&nbsp;,,Kde jsi byla tak dlouho,vždyť je už skoro tma?´´tázala se nervozně&nbsp;&nbsp;</div><div>&nbsp;&nbsp;,,Jen se trochu projít kolem pobřeží.´´.odpověděla ledabyle Brigitte&nbsp;&nbsp;</div><div>&nbsp;&nbsp;,,Dobře ale příště přijid dřív,nikdy nevíš koho pozkáš..."Strachovala se Marry,přesto však hluboko uvnitř doufala,že zbytečně.&nbsp;&nbsp;</div><div>&nbsp;&nbsp;,,Neboj Marry mě se nic nestane.´´Přikývla Brigitte hlavou,berouc si palačinku z talíře. &nbsp; &nbsp; ,,Nezapomeň,že zítra musíš brzo vstát čeká tě dlouhá cesta,doufám že už máš vše nachystané."Řekla ubezpečujícím se tónem.&nbsp;&nbsp;</div><div>&nbsp;&nbsp;,,Všechno už mám zbalené,Connel zítra přijede kolem sedmé a vyzvedne mě tu".Oznámila matce&nbsp;Marry umívala nádobí a rovnala je již uplně suché do polic.&nbsp;&nbsp;</div><div>&nbsp;&nbsp;,,Dobře budu s tím počítat,hlavně v Cardellu nědělej žádné hlouposti a chovej se slušně". &nbsp;&nbsp;</div><div><br /></div><div>&nbsp;&nbsp; Když Brigitte odkráčela k sobě do pokoje posadila se do křesla a ještě jednou překontrolovala všechna svá zavazadla.Snad mi to všechno vystačí na zbytek prázdnin,pomyslela si a pro jistotu ještě přibalila pár teplých mikin.Na hradě bude jistě větší zima než tady.Oči se jí již klížili únavou a tak na sebe navlékla noční košili a uklidila se ke spánku.Déšť bubnující do střešních oken ji vytvářel monotonní ukolébavku,při které za krátko usnula.</div> http://maanteiden.blog.cz/1005/kapitola-1-palacinky http://maanteiden.blog.cz/1005/kapitola-1-palacinky Nevědomost Sat, 01 May 2010 22:19:48 +0200 <div>Minulost dávno již neznámá&nbsp;</div><div>přesto však v tvé duši zůstává.</div><div>Možná že jednou na povrch vypluje</div><div>to co nám obrázky osudu maluje.</div><div><br /></div><div>Časy již dávno opomenuté nás trápí</div><div>a naše srdce se pod nátlakem rozumu klátí.</div><div>Možná nelze hledat to co již zaniklo</div><div>snad jen to co je v hlouby duše ukryto.</div><div><br /></div><div>Je třeba jít dál a řešit co je teď</div><div>tak tedy jdi a přímo před sebe hleď.</div><div>Protože &nbsp;tam jest cesta...</div><div>cesta lásky,štěstí,světla a naděje.</div><div><br /></div><div><br /></div><div><img src="http://nd01.jxs.cz/339/370/d227ada0ec_13419385_o2.jpg" /></div> http://maanteiden.blog.cz/1004/minulost http://maanteiden.blog.cz/1004/minulost kecy v peci Wed, 14 Apr 2010 15:57:16 +0200 <div><em>Možná je zváštní číst v mém věku pohádky ale někdy musíme dohnat věci,které jsme nestihly.Avšak tahle pohádka ve mě zanechala něco jiného než ty ostatní.I když je velmi smutná...</em><br /><img width="350" height="463" title="The Little Match Girl" alt="The Little Match Girl" class="center" src="http://nd01.jxs.cz/651/686/6a08ea681e_32881297_o2.jpg" /></div><div>Byla hrozná zima, sněžilo a smrákalo se k večeru, však to byl také poslední večer roku, večer silvestrovský. A v té zimě a v té tmě šlo po ulici malé děvčátko, prostovlasé a bosé. Pravda, když šla z domova, měla sice pantofle, ale co ty jí byly platné!<br />Byly jí totiž hrozně veliké, předtím je nosila její maminka, takové byly veliké, a teď je malá ztratila, když přebíhala ulici, protože se kolem hrozně rychle hnaly dva kočáry. Jeden pantofel nemohla najít a s druhým jí utekl jeden uličník, že prý až sám bude mít děti, poslouží mu jako kolíbka.</div><div>Bosé nožičky mělo děvčátko zrudlé a promodralé mrazem. Ve staré zástěře měla hromadu sirek a ještě jich svazeček držela v ruce. Celý den od ní nikdo nekoupil ani jednu, ani pětník jí nikdo nedal. Hladová a promrzlá chodila po ulicích a vypadala naprosto zuboženě, chudák malá. Sníh jí padal do dlouhých plavých vlasů, tak hezounce vzadu na krku zvlněných, ale na parádu ona opravdu neměla ani pomyšlení. Ze všech oken zářilo světlo a celou ulicí lákavě voněla husí pečínka, však byl také Silvestr - ano, na tohle myslela.<br />Nakonec se usadila a schoulila do koutku mezi dvěma domy, jeden vyčníval do ulice o kousek víc než ten druhý. Nožičky stáhla pod sebe, ale teď jí byla zima ještě víc a domů se bála, vždyť neprodala za celý den ani sirku, nedostala ani pětník, tatínek by jí natloukl. Ostatně i doma byla zima, v podkroví měli jen tu střechu nad hlavou a všude tam fičelo dovnitř, i když ty největší škvíry ucpali slámou a hadry. Ručičky měla skoro úplně mrtvé mrazem. Ach, takhle aspoň jedna sirka, to by bylo blaho. Kdyby si tak troufla aspoň jednu ze svazečku vytáhnout, rozškrtnout ji o zeď a ohřát si prsty! A teď tedy jednu vytáhla, škrt, jak zajiskřila, jak hoří! Teplounký, jasný plamínek to byl, jako svíčička, když kolem ní přidržela dlaň. Jaké to bylo podivuhodné světlo! Děvčátku připadalo, že sedí u velkých železných kamen s lesklými mosaznými koulemi a mosazným válečkem, oheň v kamnech tak krásně hořel a blaženě hřál. Ach, děvčátko natahovalo nožky, aby si je také ohřálo; v tom plamen zhasl. Kamna zmizela - děvčátko sedělo na chodníku s oharkem ohořelé sirky v ruce.<br />Rozškrtlo novou, rozhořela se, svítila, a jak její záře dopadala na zeď, stávávala se zeď průhlednou jako závoj; děvčátko jí vidělo do světnice. Stál tam stůl prostřený zářivě bílým ubrusem a jemným porcelánem a na něm překrásně voněla pečená husa plněná jablky a švestkami! A co bylo ještě nádhernější - husa vyskočila z mísy, kolébala se po podlaze s vidličkou a nožem v hřbetě a zamířila přímo k chuděrce děvčátku. V tom sirka zhasla a děvčátko vidělo zas jen studenou masivní zeď.<br />Škrtla další. A hned seděla pod tím nejkrásnějším vánočním stromkem, byl ještě větší a ještě bohatěji nazdobený než ten, co letos o Vánocích viděla skleněnými dveřmi u jednoho bohatého kupce. Na zelených větvích hořelo tisíce svíček a ze stromku na ni shlížely pestré obrázky, takové, jaké byly ve výlohách obchodů. Maličká vztáhla ruce nahoru - a v tom sirka zhasla, vánoční svíčky stoupaly výš a výš, teď viděla, že jsou to jasné hvězdy, jedna právě spadla a po nebi za sebou zanechala dlouhou ohnivou čáru.<br />"Někdo umírá!" řeklo si děvčátko, neboť její babička, jediný člověk, který k ní byl kdy hodný, ale která již umřela, říkávala: "Když padá hvězda, odchází nějaká duše k Bohu." Děvčátko znovu rozškrtlo o zeď sirku; zazářila a v její záři se mu objevila babička. Nesmírně jasná, zářící přívětivá a předobrá.</div><div>"Babičko," zvolala maličká, "vezmi mě s sebou! Já vím, že až zhasne sirka, budeš pryč, pryč jako ta roztopená kamna, jako ta krásná husička a jako ten nádherný vánoční stromek." A honem rozškrtla všechny zbylé sirky, co jí ve svazku ještě zbývaly, chtěla babičku ještě zdržet. A sirky se rozzářily takovým světlem, že kolem ní bylo jasněji než za bílého dne. Babička ještě nikdy nebyla tak hezká a tak veliká. Zvedla si holčičku do náruče a obě spolu letěly v lesku a radosti vysoko převysoko; tam nebyla ani zima, ani hlad, ani úzkost ani strach - byly u Pánaboha!<br />Ale v zákoutí u domu sedělo v mrazivém jitru děvčátko s červenými tvářemi; s úsměvem na rtech a bylo mrtvé; zmrzlo v poslední večer starého roku. Novoroční jitro se rozbřesklo nad mrtvolkou sedící tam se sirkami, jejichž jeden svazeček byl téměř vyškrtán. "Chtěla se ohřát, "říkali lidé. Ale nikdo nevěděl, co krásného viděla a v jakém jasu odešla s babičkou do radostí Nového roku.</div> http://maanteiden.blog.cz/1004/devcatko-se-sirkami-h-ch-andersen http://maanteiden.blog.cz/1004/devcatko-se-sirkami-h-ch-andersen povídky Fri, 02 Apr 2010 21:15:21 +0200 <div style="text-align:left">co je vůbec zač?co dokáže změnit?a existuje vůbec?</div><div style="text-align:left">Čas nám dokáže pomoct,ale taky dohnat k šílenství.Kde se vlastně vůbec vzal?Byl zde už dávno ještě dřív než člověk...doba se měnila a</div><div style="text-align:left">přicházelo nové...</div><div style="text-align:left">Ale změny se přece nedějí jen tak...pro to se musí něco udělat...</div><div style="text-align:left">čas plyne a nezastavuje se pořád jde dál...je na nás jak s ním naložíme.</div><div style="text-align:left">Některé věci jsou už dané rok má 365 dní a pokaždé když se ráno probudím tak paprsky slunce proberou ze spánku leckterého obyvatele</div><div style="text-align:left">této planety.</div><div style="text-align:left">Pak jsou tu ale i věci které ovlivnit můžeme naše činy...ty čas ovlivnit nesvede.</div><div style="text-align:left">kolikrát bych si přála čas vrátit nebo přetočit do předu ...</div><div style="text-align:left">ale tohle by k ničemu nebylo.</div><div style="text-align:left">Jsou věci které si na tomto světě prožijeme ad už chceme nebo ne.Na to se nás nikdo neptá.Takové věci nám změní život a nechají v něm stopy....</div><div style="text-align:left">...stopy které se jen takněčím nezahladí...</div><div style="text-align:left">Každý jsme jiní nikdo na světě není podle kopíráku...každý máme jinou povahu a rozdílné vlastnosti.Občas je dost těžké toho druhého pochopit a sžít se z jeho postoji a názory.</div><div style="text-align:left">Ale ten kdo chce tak dřív nebo později to dokáže...alespoň částečně...Ne všechno co slyšíme si dokážeme představit jaké skutečně je...a naše domněnky mohou rády klamat.Lidé se ale často mílí a lidé taky často dělají chyby. Co jsou to ale chyby?Věci které náš život změní k horšímu?Jak chyby poznat a jak se jim vyvarovat?Mnohdy se stane že nám dojdou později...časem...</div><div style="text-align:left">ale proč?</div><div style="text-align:left">Časem asi budu někde jinde než jsem teď,ale to díky tomu že dospějeme poučíme se nebo se v něčem zdokonalíme.Na tom ale musíme pracovat.Kdyby jsme však svůj veškerý čas strávili koukáním do počítače nebo televize nestalo by se nic.</div><div style="text-align:left">Byly by jsme tam kde předtím...</div><div style="text-align:left">Za své činy si můžeme sami ...jsme tvůrci svého osudu.To co uděláme teď nás nějakým způsobem v budoucím životě ovlivní.Někdy si říkám....jak já vlastně žiji?</div><div style="text-align:left">Rozhoduji se správně?</div><div style="text-align:left">Každý někdy dělá špatná rozhodnutí včetně mě,ale jak poznat že to skutečně bylo špatné?</div><div style="text-align:left">Naše nitro to pozná,a proto je nejlepší řídit se srdcem a svými pocity.</div><div style="text-align:left"><br /></div><div style="text-align:left"><br /></div><div style="text-align:left"><br /></div><div style="text-align:left"><img src="http://czechfolks.com/plus/wp-content/uploads/2009/12/ludek-topka-jak-ten-cas-leti-anotace.jpg" /></div> http://maanteiden.blog.cz/1003/cas http://maanteiden.blog.cz/1003/cas úvahy o všem možným Mon, 15 Mar 2010 22:59:54 +0100 <div><img src="http://www.profilek.cz/obrazky-na-profil/jablko-lasky.jpg" alt="http://www.profilek.cz/obrazky-na-profil/jablko-lasky.jpg" title="http://www.profilek.cz/obrazky-na-profil/jablko-lasky.jpg" /></div><div><br /></div><div>Srdce není pouze orgán potřebný k našemu životu ale dokážeme díky němu hodně...</div><div>znáte snad někoho kdo by dokázal milovat a měl přitom srdce z kamene?<br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Kdo nemá peněz, je chudý. Kdo nemá přátel, je chudší. Ale kdo nemá srdce, je nejchudší na světě.<br /><span style="false">Fjodor Michajlovič Dostojevskij</span></div><div><br /></div><div>To, nač oči zapomněly, srdce si pořád ještě pamatuje.<br /><span style="false">Gruzínská přísloví</span></div><div><br /></div><div><br /></div><div>K tomu, aby člověk dobře viděl, nestačí mít otevřené jen oči. K tomu je třeba otevřít i srdce.<br /><span style="false">Paul Cézanne</span></div><div><br /></div><div>Hlas srdce je jen ozvěna rozumu.<br /><span style="false">Jules de Goncourt</span></div> http://maanteiden.blog.cz/1002/stripky-tajnustkarky-0-0-7 http://maanteiden.blog.cz/1002/stripky-tajnustkarky-0-0-7 střípky tajnůstkářky Wed, 24 Feb 2010 23:17:35 +0100