Proč to tak všechno je? Proč žiju tak jak žiju nebo spíš nežiju teda žiju to je jedno to jsou jenom kecy ale tak prostě proč to tak je? Možná že je lepší že to nevím... možná že je lepší někdy nevědět co nás čeká a co jsme kdy komu udělali tak ale jak se tedy srovnat se skutečností, že se zde vyskytuje něco co nás tíží neco co nám změnilo náš život od jeho základů a možná ty nekteré další změny ještě příjdou.Možná to není ideální ale i tak přece mohu být vděčná za to co mám mohu se zabývat tím lepším.
Jo já vím soustředit se na to dobré ano je toho víc než dost přátelé láska opora...jak se tedy stavit ale k tomu špatnému. Mám dělat že to není nebo co...
To přece ne, je to výzva, boj a aď už to skončí jakkoliv jsem odhodlaná se s tím poprat. Nechci se nechat ovlivňovat lidmi okolo chci si pouze vzít to potřebné a jít dál. Chci být sama sebou a vědět to co vědět mám a jít za svými sny. Nechat se unášet svými spíny je k ničemu ale někdy mám prostě potřebu všechny ty věcy vyventilovat. A odprostit se od nich. Ano přiz návám sama sobě, že se chci naučit milovat každého člověka na této planetě ať už je jakýkoliv tak se snažit hledat na něm to dobré. Nevím jestli mě vnímáš a já doufám že ještě alespoň trochu jo... Všechno může být fajn , všechno může být skvělé... jen musíš chtít a poprat se s tím co tě trápí. Je mi jedno, že tohle nikoho nezajmá. A stejně ani nejde poznat o čem to je... když mě naznáte a možná i když znáte. Protože je tohle jen výlevna pocitů, kterých se potřebuji zbavit a nemám dost sil na to abych složila nějakou pořádnou báseň.
Ale jednou to udělám. Mohla bych. Slova jsou stejně dost omezená na to abychom se mohli vyjádřit ještěže existuje hudba umění a všechny ty věcy jinak bych byla nejspíš ztracená.
Nepotřebuji aby mě ostatní chápali, stačí když budu chápat sama sebe.
Asi to nechápu, ale cítím se podobně.