na Blog.cz

Tak jsem se rozhodla konečně. Vlastně nevím proč to píšu sem ale,...

Některý věci trvají příliž dlouho, než je dobré.¨

Když před dvěma roky jsem stála v zimě s R. na autobusáku a společně jsme čekaly na jejího kluka tak jsem si nemyslela, že to bude den kdy se poprvé zamiluju.

Jo dřív jsem taky s někým chodila, ale bylo to uplně bezvýznamný a nebyly v tom žadný city alespoň z mý strany... asi proto, že jsem dřív byla tak chladná...

A když jsme tam tak stály v té zimě a pak ten bus se teda nakonec uráčel přijet a nepřijel jenom Y. ale i P. Vlastně jsem ho předtím nikdy neviděla. A to bylo poprvý kdy se projevila moje posedlost vojenskými uniformami. Nikdy předtím se mi to nestalo, jenom mi ti chlapy v nich připadali děsně přitažliví. Myslím že je to tím, že jsem nikdy nestála o takový ty vypatlaný puboše a šamponky s tunou gelu na hlavě.

Byl vtipný a díval se na všechno z humorem a optimismem a měl tak sladký úsměv. Byla to láska na první pohled.

Jak kluci přijeli tak měli děsnej hlad tak sme zašli do "káefcéčka" kam jako normálně nechodím. Ale tehdy mi to nepřipadalo vůbec blbý. Prostě jsme jen tak kecaly oni jedli nějaký přemaštěný burgry a já usrkávala lip-ton z bezednýho kelímku.Ten den jsem nějak nemohla být dloho venku a tak jsem ještě volala někde mamce, že mě někdo doučuje chemii a příjdu pozdě. Fakt divný dneska bych to neudělala.

Bylo to zvláštní... Ten večer jsme pak všichni skončili u R. doma a ani nevím přesně už co jsme dělali. Ale pamatuju si ten moment jak sme všichni seděli u nich v obýváku na gauči a ja byla tak psychózně nervní, protože se P. líbil a tak. Pak mi řekl ať si k němu přisednu dělal si ze mě děsnou prdel, protože jsem ten den byla dost nevyspalá a tak divně malátná.

A pak jsme všichni vedli vášnivou debatu o hudbě a dívali se na nějaký kanal MTV.

Ten večer byl jeden z těch prvních večerů kdy jsem nemohla spát kvuli nějakému klukovi. Pořád jsem na něj myslala. A byla jsem názoru, že je naprosto dokonalej . Vlastně jsem o něm pořádně nic nevěděla a byla jsem do něj tak poblázněná.

Celá ta akce by nevznikla kdyby R. neotravovali nějací pochybní kluci. Vyhrožovali ji a bylo to fakt hnusný. Proto přijeli Y. a P. měli si s něma sejít a vyřešit to. Hrozně jsem se bála... myslela sem, že se všichni poperou nebo tak. Naštěstí to dopadlo dobře...Evidentně je zmátly ty vojenský uniformy, stejně jako mě...

Byly jsme rádi, že R. má konečně pokoj od jejího bejvalýho a těch pochybných existencí. A tak jsme zašli do čajovny. Pili jsme genmaichu ten rýžovej čaj, měli jsme nějakou vodní dýmku a já byla až nezdravě uvolněná. R. a Y. se tam bavili s nějakýma otaku co tam přišli a já jsme s P. byla sama a vůbec mi to nevadilo, spíš naopak. Vedli jsme takový ty debaty, který vedou obvikle lidi co seš neznaj. Bylo to fajn tam být povídlali jsme si o našich životech a ani nevím proč, ale pak jsem naněho vybalila jestli není střelec. Prostě tak vypadal a měl hodně živelný reakce a tak. Bavilo mě ho pozorovat.Samozdřejmě mu to bylo divný ale mě to bylo jedno. Chytl mě za ruku a ta chvíle mě připadala tak krátká a dlouhá zároveň v tuchvíli to všechno začalo. V tu chvíli jsemsi uvědomila, že s ním chci být a vůbec mi nedocházelo , že bydlí tak daleko.

Den po té, měl odjet. Byla neděle a dělali jsme děsný kraviny a málem jsme se vamleli o skleněnou výlohu. Bylo to opravdu bláznivé... Skončili jsme všichni zase na busáku sebrala jsem mu mobil a vyťukala svoje číslo. A on se ozval celou noc jsme propsali. A za všechno může stejně ta čajka vždycky když se stane něco zásadního v mým žovotě tak je to tam...