na Blog.cz

Jelikož se mi nechce zakládat žádná nová rubrika tak to sem prostě hodím zase tak nějak nahodile jako poslední dobou dělám všechno. Asi je blbost když nad tím vším tak uvažuju...asi mám v hlavě trochu zmatek teda trochu no spíš dost velkej bordel... vlastně to proč tu píšu je právě kvůli tomu zmatku...

Láska je možná jen výmysl našich hormonů a kdovíčeho ještě lidi jsou v podstatě zvířata který ovlivňujou vnější vlivy a spousta těch banálních tělěsných proměn a tak takže v podstatě by se dalo říct, že lidi nestojej za nic...Masy živočichů neustále se množících a zamořujíc svou planetu odpady, které sami vyprodukují směřují ke skáze světa z toho vyplívá, že lidi jsou svině???

o tomhle jsem ale mluvit nechctěla, zase nějaká depresivní nálada a zase to neumím řešit nijak jinak než psaním, i když myslím že lidi si za spoustu věcí můžou sami vlastně za všechny... no i já takže co s tím uděláme...V hlavě se mi vybavil ségřin hlas když už neví jak dál tak řekne " A teť už zbývá jen čekat"... kdyby aspoň bylo na co...

Vždycky jsem si myslela, že když se člověk zamiluje tak život je pak lepší, zajmavější víc naplněnej...Ale ono to tak úplně není teda ne teť když je člověk sám a čeká na toho druhýho pak jsou spolu a je jim fajn říkaj si jak se milujou a všechno chodí spolu na procházky a na večeře a pak zase nic jako by to byl vztah na pár dnů a pak jednou za čas se k němu vrátila...to je docela smutný když se to tak vezme moje představy byly uplně o něčem jiným, myslela jsem si že ten čas o samotě bude ubíhat rychlejc, že ty chvíle odloučení nebudou tak děsně deprimující a že to zvládnu... pravdou je že to zvládám.... ale jak....?

Jsem příliž slabá na to abych to ukončila a myslím že to není to co chci... vlastně tohle co teťko píšu je dost založený na mé momentální náladě, která není zrovna ideální... Vlastně když se na to všechno dívám zpětně ten vztah není vůbec špatnej docela spolu dokážem vyjít a to je na takovou dálku celkem úspěch myslím že máme celkem podobnej vkus a i když moje potřeby toulavý kočky jsou někdy poněkud dost přehnané tak on to snese a taky snese moje záchvaty šílenství což je taky celkem dost co vydržet a vždycky když bylo nejhůř tak mě vždycky vyslechl a když byl se mnou obejmul mě a bylo líp...

Vím že spoustu věcí přeháním ale to že dálka mi leze na nervy je fakt ale na druhou stranu vydržet to rok a půl to taky něco znamená ne? aspoň pro mě teda ano, kdoví jak to dopadne ale při občasném vylívání pocitů na místa jako jsou papíry a tanhle blog to snad pude...