Má to vůbec smysl???
jako bych padala do černé díry která mě přitahuje a zároveň vím že to není to co chci přitom s tím nemohu nic dělat. Konec je v nedohlednu a z padání mám strach ....snad by bylo lepší kdyby to skončilo kdybych přestala padat kdyby ta díra někde měla konec....
Nejspíš jsou to jen rozmary večerní samoty ale tyhle pocity jsou skutečné existují a nevím zda je lepší se jich děsit, nebo se jim poddat.
Kéž bych měla křídla ale ty už jsem nejspíš dávno někde ztratila...
žít v naději a pak pozvolna přecházet ze světla do temnoty...kde není kam utéct
proč tohle přece nebyl můj úděl...
Jenom jestli není na změnu příliš pozdě
