na Blog.cz

Rybičky plují akvárkem a omezenost jejich prostoru...jejich života jim vůbec nedochází...

 zhnilé ovoce produkující štiplavé výpary hnusíc se lidem rozkládá se na prastaré dřevěné lince...

Umíněný hoch se díval na tu pustinu,která dříve byla plna života...

Ale i život se dokáže vypařit...

Zastavil se a nevěděl vůbec nic jakoby už stratil sám sebe...

Snad ho dostala samota,nebo to bylo nervové zhroucení...kdo ví ?

Skazil se jako to ovoce a stal se nepřijatelným a opovrhovaným.

Stranil se sám sebe a tak odkráčel někam hodně daleko...

Tam kde jste blíž smrti než rozumu...hledal kousky starého já které bylo někde vemli velmi hluboko...

Nikdy nebyl sám,neustále měl s čím bojovat...protože byl slabý...slabý na to aby ukázal ostatním kdo skutečně je...

Měl pocit že snad nikdy neměl nikoho jiného,kromě těch kdo ho okupovali...okupovali  jeho svobodu...

A tak se rozhodl změnit to,změnit svou mysl a tím i sám sebe...začít jinak

A snad už konečně pro jednou dobře....

Už to bude jenom on,né nikdo jiný a nebude už utíkat ani se schovávat...

Půjde tomu přímo...

(výplody jednoho schyzofrenického pacienta)

čas plynul a po několika měsících v léčebně,kde se střetávaly jeho já a snažil se zjistit kdo skutečně je mu došklo,že to není lehký boj a taky,že je možná nekonečný...

Ale i přes to všechno se nehodlá vzdát a být živ pouze z povinnosti...

a tak začal psát začal psát o tom co ho trápí a co se v něm odehrává,někdy byl děsivý,jindy až příliž realistický,ale vždy mluvil pravdu. 

znáte to..dny kdy vás přepadá smutek i když někdy je to poněkud oprávněně...

Když vidíte jen to co se vám rozpadá před očima a  to co jste ztratili...

jako by nám neustále něco scházelo

Skutečné bohatství se nachází uvnitř ale musíme ho hledat vemi pečlivě a oči mít na stopkách...

Vědět pravdu není samozdřejmost,ale velké chtění...

a to co skutečně chceme je mnohdy velmi komplikovaná otázka,lidé mají neustále něčeho málo,možná proto neustále něco ztrácíme přicházíme o to co máme...

abychom poznali to co jsme skutečně měli abychom si toho vážili...

když nejsme spokojeni s tím co máme chceme něco víc...

Vyrovnat se se ztrátou je sice umění ale co nám zbývá možná jen nedívat se na všechno tak negativně,ale vidět i ty světlé stránky našeho života...

Určitě to znáte posloucháte písničku a vybaví se vám spousta vzpomínek a věcí co jste zažili...a tohle je právě ta moje

Každý na této zemi se rodíme jako originál,ale když si všímáme toho co všechno náš život ovlivňuje atˇ už je to společnost,přátelé, rodina,média...

To se pak můžeme stát těmi,které lze snadno "rozškatulkovat" do různých pomyslných skupinek... 

Člověk ale tímto ztrácí svou jedinečnost...to co je na něm vyjímečné.

a vyjímečnost předností rozhodně je!!!

Každý kdo se chtěl nějak zviditelnit nebo se stát slavným musel přijít z něčím novým co tu ještě nebylo je celkem nepodstatné jestli to byl vědec nebo modní návrhář,ale muselo to být něco nového a neotřelého...

Snažím se vždy na věci dívat svýma očima a mít vlastní názory.Ale taky jsou zde lidi co mi něco dali,lidi se kterýma mám společné zájmy ale rozhodně ne vše....

A pokud jde o vzor tak možná jeden mám neberu ho však za něco co by mě omezovalo ale za svou inspiraci...

Byla to žena která mi hodně dala a kterou jsem velmi obdivovala.Takový vztah jako k ní jsem nikdy k nikomu jinému neměla ...tato žena neznala přetvářku a faleš neustále byla plna lásky a byla odhodlana kdykoliv pomoci ostatním,byla velmi přátelská a vstřícná a měla spoustu opravdových přátel.Z jejího nitra dýchala ženskost a čistota což nebývá v dnešní době zvykem.A i když si spoustu vytrpěla šla dál s úsměvem na tváři a nevzdávala se...

Možná proto že mi chybí,nebo proto že naše životy se často zdály jako velmi podobné možná proto byla a je mým vzorem...