Kapitola 2.Na hrad

28. září 2010 v 13:19 |  Nevědomost
Sluneční paprsky proudily otevřeným oknem do pokoje,venku byl slyšet zpěv ptáků a Brigitte se právě probouzela.Bylo ještě brzy,takže měla dost času na to aby se mohla nachystat a posnídat.
,,Á kolik že je to vůbec hodin¨...krátce pohlédla na ciferník budíku,který právě ukazoval 6:20
Ještě se rozloučit s Marry a pak už jenom vyrazit...
Již oblečená a umytá scházela po schodech do kuchyně kde seděla Marry a pila šálek ranní kávy.
Čekala na svého bratra Collina který se měl po dobu její služební cesty o Brigitte postarat.
Brigitte si přisedla za Marry ke stolu a napila se z šálku irského krému.,,Za půl hodiny budu muset vyrazit tak doufám,že to do té doby Collin stihne." povzdychla si Marry
,,Od té doby co koupil Cardell má pořád míň a míň času." přiznala Brigitte.
Venku svítilo slunce a zsačínal jeden z dalších teplých letních dnů.
Marry ten den měla odjíždět do Dánska na služební cestu,vlastně měla jet na přednášku o mezinárodním bankovnictví.Její práce se pořád doslova "motala" kolem peněz,byla totiž zaměstnána u jedné z předních irských firem jako burzovní makléř.Vlastně prací žila...A takový život možná není uplně z nejlepších...
Ulicí byl slyšet zvuk přijíždějícího auta.Nestávalo se to často protože Brigitte a Marry bydlely na kraji městečka Porttown na velmi klidném místě blízko u lesa.Motor auta utichl a ulicí se rozhostilo to nezapomenutelné a možná až příliž obvyklé ticho.
Brigitte šla otevřít dveře a Marry ji ochotně následovala pomoct jí naskládat věci do auta.
"Ahoj Colline dlouho jsme se neviděli".pozdravila Brigitte
Collin právě vystupoval z auta a šel děvčatům naproti "To já tebe taky ne Brigitte,z Cardellu je to sem docela daleko".
Marry objala svého bratra a byla ráda že je alespoň na malý okamžik s ní.Když spolu vyrůstali tak jí byl vždy oporou a jeden z drůhým vycházeli tak jako bratr se sestrou vycházet má.Aspoň někdo zůstal...povzdychla si uvnitř své mysli.
Všechna zavazadla již byla nachystaná v kufru bylo krátce po sedmé a Collinův Bentley byl připraven k odjezdu.Marry už měla na zpěch tak se rychle rozloučila "Dávej mi na Brigitte pozor".
"Neměj strach ty dva týdny utečou jako voda a my z Brigitte si to pořádně užijem".
Cesta utíkala rychle,již měli víc jak půlku za sebou a čím dál více se blížili k hradu.Cestu lemovaly útesy a zelené pláně kterých je v irsku nespočet.Brigitte se znovu ponořovala do svých vzpomínek na dětství a na místo kde vyrůstala.Nebylo to poprvé co navštíví Cardell i když si to už moc dobře nepamatovala.Tak tam byla a v těch vzpomínkách zůstalo něco zvláštního....touha...touha vrátit se z pět na toto tajuplné místo.Obohacené spousou legend a pověstí o kterých ani nevěděla.O tomto hradě se říkalo ledacos...
Že je to prý místo kde ožívá minulost...ale kdo by věřil povídačkám pro malé děti....
V dávných dobách tento hrad patřil rodu jejího otce ale tyto doby již dávno pominuly...vlastně o něm skoro nic nevěděla.Marry o něm nikdy nemluvila ...
Collin zaparkoval své auto na hradní nádvoří "Tak vítej na Cardellu" oznámil nadšeným hlasem.
"Taková krása ty kamenné oblouky,ty vysoké věže...Jak dlouho je to již co jsem tu byla na posled".Brigitte se procházela okolo nádvoří a měla chuť celý hrad prozkoumat do poslední komnaty. To příjde,ale později...
Collin a Brigitte seděli v jednom z měnších salonků sloužící dřív nejspíš ke klidnému odpočinku při pití čaje s lidmi se kterýmy byl člověk schopen konverzovat klidně i dlouhé hodiny hodiny.Celá místnost byla osvětlena honosným křišťálovým lustrem,po stranách byly knihovny z tmavého dřeva,které ukrývaly skvosty staré již několik století ale jen málo kdo je již dokázal přečíst.Uprostřed pokoje stál nízký dřevěný stůl s bílým prošívaným ubrusem a kolem něj několik křesel ve viktorianském stylu.Na stole stála konvice teplého irského krému který za krátko celou místost zahltil příjemnou vůní.
"Proč si to tady vlastně koupil ?" zeptala se Brigitte
"Tohle místo bylo již delší dobu bez majtele.Když tvůj otec ještě žil bydlel na tomto hradě,vlastně se tento hrad dědil z generace na generaci."Ale pak přišli doby kdy to tak už nebylo...
"Co se stalo?Co víš o smrti mého otce?"
"Tvá matka ti to neřekla,stále se s tím ještě nevyrovnala,ale myslím,že máš právo to vědět.
Mě bylo tehdy osumnáct,Marry šestnáct a oba jsme v té době studovali...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mia Mia | Web | 15. listopadu 2010 v 20:52 | Reagovat

Super moc!:):)

2 Lentila Lentila | 19. listopadu 2010 v 20:00 | Reagovat

há! konečně další kapitola!!! :D začíná  se to zajímavě odvíjet :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama